Utrpení především proto, že jsem nebyl zrovna dvakrát zdravý. Měl
jsem hroznou rýmu, což není zrovna příjemné v takovém stavu psát
jakoukoliv písemku. Témata patřila letos k těm lepším. Já si po
dlouhém(ve skutečnosti jsem byl hned rozhodnut) vybral téma číslo 3. A to
hned z několika důvodů. Docela dost čtu různé články nejen
v novinách, a tak mám trochu představu, jak by měl vypadat. Ze slohových
forem by měl obsahovat od každého něco – zamyšlení, vypravování,…
Důležitý je poutavý nadpis. Téma mi bylo také docela blízké. A na jaké
téma jsem vlastně psal? Schválně zkuste zapřemýšlet, co byste si
vybrali vy.
1. Pouze život, který žijeme pro ty ostatní, stojí za
to.
Pomoc druhým je skoro povinnost. Charita je skoro móda. Léčí svět nebo
chlácholí svědomí?
Úvaha
2. Chycen a polapen …
Člověk v zajetí reklamy. Vpád reklamy do našich životů.
Fejeton
3. Volný čas je nejdůležitější částí našeho
života
Koníčky vlastní i nevlastní.
Článek do časopisu
4. Ať žije český film
Chodí se ještě do kina? A na co?
Referát
Jen pro úplnost doplním, že studuji Gymnázium Bučovice.
Update 25.5.2007
Z maturitní písemné práce jsem dostal trojku.
Většina lidí si neuvědomuje, jak jsou jejich data cenná do té doby, než
o ně přijde. To je prostě fakt, který nezmění i tento článek.
Ale existuje ještě jedno nebezpečí, které je mnohem horší než
když o data přijdete fyzicky! Je to odcizení citlivých dat. Data
se dají ukrást jednoduše, stačí je mít slabě zabezpečené nebo vůbec
nejhorší je nemít zabezpečené. Teď pomineme chyby jednotlivých programů,
kterých lze také využít pro získání citlivých údajů. Nejčastější
ochranou je tedy u emailů, ftp, apod. heslo. Určitě nebude na škodu, když
tu shrnu pár základních věcí, jak s hesly zacházet.
Pokračování
Jelikož mít na jaře zimní motiv není příliš vhodné, musel jsem
redesignovat. Jak už jste si všimli, redesign není nijak zásadní. Hlavně
se změnila hlavička, která dostala teplejší barvy, když je to jaro :-)
Původně jsem chtěl udělat zásadnější redesign, ale jelikož se blíží
maturita a mám ještě rozdělanou zakázku, musel jsem to odložit na neurčito. Jako tvůrce
webových stránek bych se měl stydět za to, že používám zásadně
upravené téma Barracus ancho. Kód by se dal napsat mnohem efektivněji a
lépe. V komentářích se můžete vyjádřit k tomu, jak se vám nový
jarní kabátek líbí. Budu rád za jakékoliv připomínky.
Před
chvílí můj oblíbený tým HC
Moeller Pardubice postoupil do finále play off.
V play off to neměli vůbec jednoduché. Nejdříve nastoupili
s tabulkově mnohem horším týmem HC Znojemští Orli. To v play off ale nic
neznamená. Sérii nejdříve vedli 3:0, ale Znojmu se podařilo srovnat na 3:3.
Rozhodující zápas si už ale vzít nenechali. Následoval postup do
semifinále, kde HC Moeller Pardubice čekali HC Mountfield České Budějovice.
Ti skončili v tabulce těsně za Pardubicemi. Nakonec dopadla série
jednoznačně ve prospěch Pardubic 4:1. Pardubice tak postupují do finále,
kde se utkají s HC Sparta. První finálový zápas se hraje ve
středu 4.dubna v Pardubicích. Mimochodem zrovna v tento den píši
maturitní písemku. Pevně věřím, že Pardubice vyhrají a já doufám
úspěšně splním písemnou část maturity z češtiny.
Tento dárek všem uživatelům dala společnost ke svému desetiletému
výročí. Původně měli yahoo
emaily „pouze“ 1 GB. Což se možná pro vás může zdát dostatečný
prostor. Především když vzpomeneme na doby, které určitě všichni
pamatujeme, kdy měla emailová schránka velikost 10 MB. Změna na
„neomezeno“ bude probíhat od května.
Google
První průlom do těchto stojatých vod udělal Google se svou službou gmail. Nabídl jako první na
světe u freemailu kapacitu 1GB. Bohužel, služba byla dlouho pro běžné
smrtelníky nedostupná. Za pozvánky, díky které jste si mohli vytvořit
emailovou schránku, se platili stovky dolarů na černém trhu. Nyní již je
situace jiná a do gmailu se od začátku roku může i u nás registrovat
každý bez pozvánky. U gmailu došlo také k navýšení kapacity na
přibližně 2,8 GB. A proč přibližně? Kapacita totiž neustále narůstá
po setinkách kB.
Možná by někoho napadlo, že „neomezený“ email je zbytečný. Není!
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že už jsem emaily musel mazat. A to
dělám nerad :-)
Seznam
Téměř identickou kopií gmailu je u nás seznam email. Proč také
vymýšlet něco jiného, když už je to jednou vymyšlené a funguje to
dobře. Ten momentálně nabízí kapacitu 2GB a je otázkou času, kdy bude
muset kapacitu také navyšovat, aby držel krok s dobou. Kapacita emailové
schránky je to, co většinu uživatelů netrápí, protože jejich schránka
je využita maximálně ve stovkách MB. Mnohem více je štve, že má seznam
email často výpadky. To by se mělo zamezit vytvořením druhé geograficky
oddělené serverovny.
Zdroj: http://theinquirer.net/default.aspx?…
Na tento film jsem se těšil již od
první zmínky, že se připravuje. Byl jsem ale skeptický, že z toho vyleze
jen béčkový akčnák a bude těžit hlavně z toho, že hlavní roli hraje
Leonardo DiCaprio. Nicméně režisér Edward
Zwick, který má na kontě mimo jiné Posledního Samuraje se úkolu zhostil opravdu
zodpovědně. Problém „krvavých“ diamantů v Africe ukazuje tak
naturalisticky, ale bez přikrášlení, že zřejmě spoustu lidí od nákupu
tohoto drahokamu odradí. Nicméně v dnešní době v Africe konfliktů ubylo
a kontrol přibylo, tak by to již nemuselo být v současné době tak
hrozné.
Bývalý jihoafrický žoldák Danny Archer (Leonardo DiCaprio), toho času
pašerák diamantů na volné noze ve výkonu trestu, se v sierraleonském
vězení setká se Solomonem Vandym (Djimon Hounsou), jednou z obrovského
množství obětí občanské války. Prostý rybář odvlečený od rodiny do
diamantového dolu, aby otrockou prací pomohl financovat další vraždění,
se stane Archerovou nadějí na když už ne poklidné, pak alespoň nějaké
stáří – Archer totiž dluží svému zaměstnavateli nemalý peníz a
Vandy zase natrefil na vzácný růžový diamant obrovské hodnoty. Tato dvě
ztělesnění protikladů afrického kontinentu uzavřou výměnný obchod –
diamant za nalezení Vandyho rodiny.
Režisér Edward Zwick se pokusil uchopit dobrodružný film o honbě za
pokladem poněkud jinak než je obvyklé a dát mu i jakousi hloubku a
výpovědní hodnotu o věcech, o kterých průměrný divák zaslechne něco
málo ve zprávách a jež jsou mu lhostejné. Zda šlo skutečně o jakýsi
vznešenější záměr nebo (s)prosté zatraktivnění tolikrát obehrané
písně, to si každý divák musí přebrat sám. Jisté je jen to, že na
americkou filmovou akademii zapůsobil Krvavý diamant dost na to, aby ho
nominovala na pět prestižních zlatých sošek, mimo jiné za mužský
herecký výkon v hlavní i vedlejší roli.
Film se mi líbíl. Z počátku jsem se obával, že mu bude docházet na
konci dech, protože má 138 minut, ale nestalo se. Byl napínavý až do
konce. Ovšem nedoporučuji pro slabší povahy, hned na začátku filmu
usekávají lidem ruce a to je jen slabý odvar toho, co bude dále. Jen
stěží si člověk dokáže představit, že něco podobného mohla být
respektive může být realita někde na světě. Nicméně to hlavní bylo
šokovat. To se povedlo. Ale bylo by naivní myslet si, že tento film ve
světě něco změní. Hodnotím 90/100.
Předem musím předeslat, že tento film je již starší(2000), ale já se
k němu dostal až teď. Jak známo, japonská kultura je hodně odlišná
oproti americké nebo dokonce české. Právě to mě na filmu nejvíce
zajímalo. Zjistit v čem se liší japonský a americký akční film.
Na přelomu tisíciletí se japonský národ zhroutil. Nezaměstnanost
dosáhla obrovských hodnot, statisíce dětí bojkotovalo školu, dospělí
ztráceli autoritu. Vláda jako nutnou reakci vymyslela „vzdělávací reformu
tisíciletí“ – zákon Battle Royale. Každý rok vybírá jednu třídu,
kterou násilím uvrhuje do děsivé hry, aby navodila mezi studenty strach a
tím získala zpět ztracený respekt. Pro mnohé šokující film režiséra
Kinji Fukasaka se může pochlubit mimo jiné velmi originální zápletkou.
Roli bývalého třídního učitele si s chutí zahrál uznávaný filmový
tvůrce Takeshi Kitano.
Film jsem shlédl v originálním znění s českými titulky. Japonština
je velmi zajímavý jazyk, ale pochytit jediné slovo je takřka nemožné pokud
nesledujete japonské filmy pravidelně. Žádné hlášky prostě nepochytíte,
aspoň to je můj dojem. Děj je šokující až absurdní, ale jedno se mu
musí nechat. Nápad je to skvělý. Stěží si dokážu představit, že by
něco podobného natočili v Americe. Už takhle tam bylo dost masakrů na
školách. Ikdyž si myslím, že zdravého dospělého člověka nemůže
násilí v televizi či počítačových hrách ovlivnit. Nečekejte na
začátku žádnou omáčku, to se v japonských filmech prostě nenosí.
Jelikož chodím ještě pár týdnů na střední školu, dovedu si
představit, jaký to musí být šok. Dostanete do rukou zbraň a musíte
zabít svého spolužáka se kterým chodíte už několik let po škole na
pivo. Dokonale jsou pracováno s charaktery jednotlivých postav. Každý na to
jde jinak, někteří to vzdají hned na začátku a spáchají sebevraždu.
Další vytvoří skupinky. Někdo jedná na vlastní pěst. Jediné co mi na
filmu vadilo byl závěr. Čekal jsem nějaký velkolepý souboj. Řekl bych,
že konec byl natočen v americkém stylu. Hrdina umírá, aby zachránil… a
to už se dozvíte sami v závěru filmu. Hodnotím 80/100.
Odkaz: Battle Royale (Batoru rowaiaru) CSFD 82%
Jak je
známo, lidé z marketingových agentur jsou většinou tak trochu zvláštní.
Na první pohled je poznáte mezi ostatními lidmi. Nosí výstřední
oblečení. Často mezi ně patří jedinci s opačnou orientací. Chovají se
zkrátka jinak než ostatní, dalo by se říct „nadčasově“.
Z toho vyplývá, že jejich nápady jsou také výstřední. Například
budova Národní knihovny v Praze na Letné tzv. „chobotnice“ nebo také
„hovno“. Bývají zkrátka nepochopeni většinou. Můj názor na tuto
stavbu je spíše kladný. Je potřeba postavit budovu, která předá něco
dalším generacím, bude stejně slavná jako pražské Klementinum. Tančící
dům už do Prahy také zkrátka patří stejně jako Národní divadlo nebo
Karlův most.
Ale abych se vrátil k nadpisu. Zaměstanci jedné marketingové agentury
daly hlavy dohromady a vymyslely způsob jak mohou popřát všichni zároveň
všem. Někdo by řekl, že ze sebe udělali jen blbečky, ale viz první
odstavec, jsou prostě jiní. Je potřeba brát to trošku s humorem a nedělat
si jen srandu z druhých.
Odkaz: http://www.mono-1.com/…ce/main.html
Jedná se o pěti odstavcovou esej na téma „Život bude
v nadcházejícím století mnohem jednodušší.“ V prvním odstavci
obecně popisuji jak se život změnil dosud. V druhém jak nám technika
usnadňuje život. V třetím zmíním, že má také své nevýhody. Čtvrtý
je můj vlastní názor na věc a pátý je shrnutí.
The live changed significantly in the last century. Everything was more
difficult before. My grandmother told me a lot about it. I can’t imagine it
now. I think it’s impossible to work all day as hard as my grandmother did.
But the question is if it’s good or not.
Examples how technologies make our lives easier can be seen everywhere. First
of all imagine heating in your house or flat. Most people just turn the tap and
after a few minutes the room is warm. This was impossible a few years ago. You
had to get solid fuel, put it into the cellar and feed the furnace regularly.
Also cellular phone is indispensable for people today. But the best examples are
computers and the Internet. A man would have needed his whole life to calculate
what a common computer does in a second.
The basic problem is that these technologies are inaccessible for too many
people. Technologies do the work that people did before. That makes our nation
fat indirectly. The technologies could destroy us in the future. A lot was
written about this topic. For example a popular book called War of the Worlds
written by Herbert George Wells which was made into a film directed by Steven
Spielberg.
Personally, I am not afraid of future. Technologies are very useful for all
of us. I love them because they simplify my work and thus I can spend more
time with my girlfriend for example. In the past I had to borrow an exercise
book and re-write it manually. Now I use a copier and have the same job done in
a few seconds. But on the other hand rewriting is one of the ways to learn the
subject matter.
Technologies are getting better day by day. I suppose that the progress will
become faster and faster in the future. But the question stands. Will we be a
part of this modern future?
Sitemaps je jednoduchý způsob pro správce stránek jak dát vědět
o tom, že jejich stránky byly aktualizovány a tudíž by měly být znovu
zaindexovány vyhledávači. O vše se stará jeden XML soubor, ve kterém jsou
vypsány url na jednotlivé stránky. Ke každé stránce je vhodné doplnit,
kdy byla naposledy aktualizována, v jakých intervalech bývá aktualizována
a také jak je důležitá v celkové struktuře webové prezentace.
Pokračování
